Tři kola před koncem sezóny nás čekalo derby s přáteli z Pardubic. Známe se velice dobře, někteří z nás za tento celek hostovali mnohá léta. Tom měl opět pracovní povinnosti a dostal tedy volno, Jára hrál za naše béčko a zároveň nám to pískal. Na osmičce jsme angažovali Michala a na sedmé desce Ondru. Jak se ukázalo, kapitán zvolil výborně. Hosté nastoupili bez Jirky Hlavničky, ale jinak se všemi hvězdami v čele s Edou Prandstettrem.
Na všech šachovnicích se od začátku jednalo o strategické přetahovačky. Až na osmou. Michal se nerozpakoval, a černými v benoni s tím takovým klínem e5, d6, c5 obětoval figuru za dva pěšce. Nic konkrétního ani jedna strana neměla, prostě se hrálo, navíc ještě s opačnými rošádami.
Na šesté nabídl Radim Vávra Slávkovi remis. Náš borec toho černými proti zavřené sicilce moc neměl a tak s nebezpečným soupeřem neriskoval a inkasoval půl bodu. To už se nám partie posunuly za patnáctý tah. Aleš měl drobnou výhodičku, Bajna se přetahoval s Honzou Smutným, Pavlík se snažil o nátlakovou strategickou hru, která proti výbornému soupeři nebyla vůbec jednoduchá. Robík držel s Pavlem Holáskem rovinu a k ničemu ho nepouštěl. Na pětce získal bílý dvojku střelců a prostorovou převahu a na sedmičce trpěl Ondra pod pozičním tlakem Toma Veselého. Bojovalo se náročně, nikdo nechtěl kazit a všichni chtěli vyhrát.
No a pak přišly, jako obvykle, časovky. Na páté šachovnici přetavil bílý poziční převahu v zisk pěšce, Pepa Sýkora byl posledních deset tahů na půl minutě. S luxusní půl hodinou na sedm tahů do kontroly začal chrudimský šachista vymýšlet nesmysly a tahat figurkami dozadu. Během několika tahů se dostal do připrohrané pozice, kterou konunoval totálním blundrem. Pepa mohl jednotahově vyhrát, nabídkou pohrdl a sám konkrolním tahem zahodil výhru a hned se vzdal. Vedeme tedy 1,5:0,5.
Skončily časové tísně a Robík to dal s Pavlem Holáskem v naprosto vyrovnané pozici za remis. Aleš tlačil Edu a měl nadějnou pozici. Naopak Bajna se dostával do sevření. Výhodu se nepodařilo získat ani Pavlíkovi a otěže partie převzal s přehledem hrající černý. Na sedmičce přešla partie do koncovky lehkých figur, kde měl Ondra horší pěšcovou strukturu. No a osmá šachovnice poskytla kombinační pastvu pro diváka. Určitě to stojí za přehrání. Michal se pustil i bez figury na Thomasova krále, vznikala další materiální nerovnováha. Thomas, aby unikl matu, musel něco vrátit, Michal si však iniciativu podržel a hezky a zaslouženě vyhrál.
Hosté vyrovnali zápasové skóre výhrami na druhé a třetí šachovnici, když Bajnovi se proti Honzovi nedaří a Pavlův soupeř byl příliš dobrý. Je to tedy 3:3 a hrají se poslední dvě partie na první a sedmé. Eda obětoval Alešovi pěšce aby aktivizoval svého střelce, kůň našeho borce byl ale stejně lepší. Tady jsme doufali v bod, Eda se však urputně bránil. Na sedmé šahovnici to na první pohled nevypadalo nejlépe, zbyly již jen tři pěšci na každé straně, Ondra měl koně a Tom střelce, pěšci na obou křídlech. Bílý však neopatrným tahem umožnil našemu borci klasický pěšcový průlom, kdy ani střelec nestačil. Ondra si postavil dámu a vyhrál, koncovka je poučná a jistě stojí za analýzu stejně jako celá partie. No a Aleš to dal za remis, i když popartiový rozbor ukázal, že byl na tempo vyhraný. Proti silnému soupeři se výhra 4,5:3,5 cení a především je po našm bojovném výkonu zasloužená. Jak říká Bulvaj ve filmu Vikingové: „Muže někdy zachrání pouze štěstí, když mu vydrží odvaha.“
Další zápas v Náměšti může rozhodnout o posledním místě. Když prohrajeme, budeme na posledním místě my a už se z něj nemusíme dostat. Zápasová remíza nic neřeší. Pokud vyhrajeme, tak nelze být poslední, tam je pak definitivně Náměšť. Jenže nikdo nechce být na chvostu, že? Takže nás čeká tuhý boj. Jak jinak.