Do Litomyšle jsme se těšili na tuhý boj, naši sousedé z tabulky slibovali kvalitu. Nastoupili s Václavem Pekařem na první desce, ovšem na druhou stranu se třemi náhradníky. My jsme byli v pohodě, sice bez Robíka který si vzal volno, ale s Járou Krysem.
Zápas se vyvíjel nad očekávání dobře, neboť Karel Škeřík s naším Honzou přehlédl v šestém tahu figuru a bylo jen otázkou času, než ji náš borec uplatní k výhře. Na jedničce se Tom bránil anglické hře, trojka rovina, na čtyřce se bílý po experimentu v zahájení dostal do podezřelé pozice. David se snažil na pětce černými vylepšit rovnou pozici proti Lucii Bartošové, Pavlík na šestce měl ze zahájení prostorovou převahu, Jára měl černými rovnou italskou a Slávek na poslední hrál bílými jakousi prapodivnou variantu francouzské hry, divočina.
No a pak se to začalo kazit. Jára přehlédl pěšce, což by ani tak nevadilo, jenže s tím pěšcem přišel i o pozici. Na čtyřce bílý zmršil co se dalo a stál čistě na prohru. Tomova pozice se přiostřila a dost zaváněla. V tomto okamžiku to vypadalo na zápasovou remízu nebo naši prohru.
Pak dal naštěstí Tom velmi dobře za remis, Pavlík zavěsil, když svého soupeře strategicky přehrál a naše čtyřka to zahodila i s rukama, takže 1,5:1,5. Vojta na trojce držel černými rovnou pozici, taktéž David, Jára byl na hranici prohry, Slávek svou pozici vylepšil a kráčel k výhře, Honza uplatňoval materiál.
Nadále to šlo ráz na ráz, Vojta a David udrželi pohodově remízy, Jára prohrál a Honza se Slávkem bod. Opět jsem nedokázali vyhrát výraznějším rozdílem, ovšem je třeba přiznat že soupeř měl kvalitu. My se nejsme schopni vyvarovat vždy několika proher, a to díky diplomaticky řečeno, kolísavé formě některých borců. Naštěstí to vždy dopadne tak, že zbytek týmu se vzpruží a nějak to uválčí. Alespoň že tak.