Zájezd do Poličky, která je za rohem, by se dal nazvat takovým malým derby. Velice dobře se známe, s mnohými osobně a několik desetiletí. Přátelé okupují horní část tabulky, my se krčíme vzadu a pokud jsme chtěli trochu poskočit, museli jsme hrát na výhru. Věděli jsme, že to nebude jednoduché a že se musíme řídit slovy Rupeta von Kratzmara: „Měj oči otevřené. I komár umí bodnout!“
Navíc domácí nastoupili bez několika hráčů základní sestavy a tak to na první pohled nevypadalo špatně. Průběh byl však brutálně dramatický.
Ještě než se začalo pořádně hrát tak remizoval Pavel Němec s Oldou Lorencem, když se mu podle jeho slov nepovedlo zahájení. Bez zásadní výměny šachových názorů skončila partie na čtvrté desce mezi Tomem a Broňkem. Na páté šachovnici Robík srdnatě odnítl remízu Magdě, i když pozice byla zcela vyrovnaná až suchá. Na šesté byla dynamická rovnováha. Na sedmičce měl ze zahájení Slávek malinkou výhodičku a především věděl co hraje, jeho soupeř spíše v pozici tápal. Ondra na osmičce obětoval gambitově ze zahájení pěšce a hluboce dumal nad každým tahem. Bajna na dvojce mačkal francouzskou obranu Oldy Kastnera a stejně tak mačkal Petr Červený našeho Aleše na jedničce.
Hodnotit nyní vyhlídky družstev bylo zcela zbytečné, chrakter pozic byl nalej-vylej. Navíc Robík po dalších několika tazích navrhl Magdě sám remiz. Ta byla akceptována a partie tak netrvala patnáct, ale dvacet tahů. Na šesté, po krátké taktické přestřelce, vyústila partie do nestejnobarevných střelců a tudíž také remis. Dva ku dvoum a vše bylo hozeno na první dvě a poslední dvě šachovnice.
Slávek se perfektně vnořil do pozice a uzmul soupeři kvalitku, zde jsme věřili ve výhru. Ondra byl od dvacátěho tahu na půlminutě a s obětovaným pěšcem méně, zde jsme tahali za kratší konec. Aleš na jedničce přišel o pěšce a ač hrál velmi vynalézavě, Petr Červený stále držel výhodu. Bajna se snažil vyhrát koncovku. Zápas mohl dopadnout jakkoliv.
Pak vyhrál podle očekávání Slávek, i když si realizaci poněkud zkomplikoval. Ondra balancoval na hranici prohry, Radek měl o pěšce více, do výhry však daleko a Aleš stále držel pozici s pěšcem méně. Doufali jsme, že Bajna vyhraje a první či osmá deska urží remis. No, ta naděje je takový oblbovák, největší zdroj lidské síly a slabosti.
Ondra to nedal a prohrál, u Radka to asi taky nešlo přetavit v bod, soupeř byl příliš aktivní. Takže tři a půl ku třem a půl a Aleš, při vší své vynalézavosti, stál na prohru v koncovce lehkých figur. Hrálo se již pět a půl hodiny, když Petr Červený mohl několika různými způsoby dovést partii k výhře. Pravděpodobně chtěl ocenit Alešovu vůli polovicí bodu a tak našel cestu k remíze. Děkujeme. Filantropii se meze nekladou. Odjížděli jsme tedy se zápasovou remízou. A i když jsme chtěli tři body, tak nám bylo po té poslední partii tak nějak dobře. Při představě jak asi bylo Petrovi...
Bodík navíc nás udržel na poslední příčce a sestup se neúprosné blíží. Pokud nebudeme mít kliku a něco nevyhrajeme, tak je to jasnačka.