Původně jsme chtěli vyjet k nedělnímu zápasu v šesti, Honza Honek si ale chtěl zahrát a tak jsme ho tedy vzali s sebou. Jsme v situaci, kdy jsme zachráněni v soutěži, nikam nepostupujeme a tak hraje jen ten kdo chce hrát a ten kdo hrát nechce, tak prostě nehraje. Ústí změnilo hrací restauraci a tak se nám dostalo v nabídce jiného druhu piva a jídla. Jídlo bylo vynikající, pivo spíše europatok. Vlastivědný výlet do dalekých hor měl tedy zajímavý podmaz. Prohráváme z výkopu 1:0. Před námi ovšem papírově slaboučký soupeř a jak jsem již komentoval dříve, není všechno slabé co tak na první pohled vypadá. A průběh zápasu mi dal opět za pravdu, výsledek je ovšem vynikající.
V místnosti, kde hrálo 40 lidí jsme měli kupodivu dost prostoru, na šachovnicích už jsme ho tolik nedostávali. Pavel si šel svou sicilku, David chtěl prorazit proti nějakému ben-onimu, Tom si loupnul holandský stonewall, čtyřka opět bílými sicilský paskvil, Robík výměnnou francouzskou, Slávek bledými kameny skotskou a v opačném gardu to samé Honza. Vedle hrálo ústecké áčko se Zaječicemi, také zajímaví podívaná.
A zahájení se nikomu nějak extra nevyvedlo, Honza a David úpěli nedostatkem prostoru, Slávek měl dokonce pěšce méně, Tom stál tak nějak všelijak, rovinu držela jednička, čtyřka a pětka, vypadalo to že dostaneme tak pět, možná pět a půl. Je však zajímavé, jak se to postupně proti těm v uvozovkách slabším mančaftům převrací.
Nejprve zakombinoval Slávkův soupeř, ovšem k naší velké spokojenosti pouze odevzdal materiál a vzdal se. Po hodině a půl je vyrovnáno 1:1. Bohužel nedlouho poté prohrává David, který je evidentně přetížen prací tržního prostředí a moc si v partii nezahrál, soupeř hrál přirozeně dobře a David „tvořil“. Naštěstí Pavel postupně získával převahu, neuvěřitelně se zdramatizovala Tomova partie. Na čtyřce bílý, věren své tradici zazdil co se dalo, udělal hrubku, dovolil černému průlom v centru a byl prohraný. Robík držel černými dynamickou rovinu a Honza na poslední desce začal zobat soupeřovi pěšce na dámském křídle. Prohráváme 2:1 a výsledek odhadem okolo 4:4. Jednou ta ztráta bodů prostě musela přijít, nikdo však neodhadoval že to bude až v osmém kole.
Robík forsíroval koncovku kde měl lepšího střelce proti koni, soupeř však aktivního krále a aspirace na více než remízový výsledek. Na čtyřce bílý nabídl v prohrané pozici remízu a soupeř pochopitelně odmítl a chystal se dát mat nebo získat rozhodující materiální převahu. Tom výrazně vylepšil své šance, Honza vyzískal kvalitu a Pavel pěšce. Takže možná……
Pětka remis a poté neuvěřitelně i čtyřka, kdy loženě vyhraný černý nezasadil poslední ránu a bílý se po jeho hrubce zázračně zachraňuje. Prohráváme tedy 3:2, naši zbylí borci jsou vyhraní, jen je třeba dávat pozor na časové tísně. Postupně vše zbylé vyhráváme, vítězíme 3:5, všichni šachoví i nešachoví bohové stáli při nás. Je fakt, že o osudu zápasů se dost často rozhoduje mezi třetí a čtvrtou hodinou a tam jsme byli dobří. Naopak, v první polovině zápasu jsme toho mnoho nedosáhli. No historie se neptá na průběh, ale na výsledek.
JM