Poslední zápas v probíhající sezoně pro nás byl již jen formalitou, která na umístění chrudimského družstva již nemohla nic změnit. Omluvil se David Komárek, který byl pracovně v zahraničí a náš kapitán Pavel Němec, který si s chutí zahrál první ligu za Hradec Králové. Hosté ovšem pojali duel prestižně, přijeli se sedmi hráči základní sestavy i s velmistrem Bernáškem.
I když byl zápas v přátelském duchu, bojovalo se tvrdě a nesmlouvavě. Tom na jedničce proti sicilce zvolil nenáročné pokračování. Na dvojce vznikla mezi soupeři co se znají, karlovarská struktura dámského gambitu. Robík postavil pevnost s f3 proti ben-oni, na čtyřce byla nějaká uherská či co, Slávek na pětce bílými tlačil co se dalo, Zbynďa měl se soupeřem totálně symetrickou pozici, Martin Bartoš sicilskou teorii a Honza Honek hrál nějaké podivné gambitové zahájení. Vše bylo otevřené, ostatně téměř jako vždy po zahájení.
Nejprve se začal dostávat do problémů Tom, když velmistr Bernášek začal postupně metodicky prokazovat lepší působnost svého střelce nad koněm. Tom ovšem vzdoroval. Na dvojce černý přehlédnul pěšce, bohužel důležitého centrálního a v podstatě bylo po partii. U Robíka byla rovina, zato Jára uzmul soupeři pěšce a směřoval do výborné koncovky. U Slávka se jiskřilo a taktické zápletky vyústily ve Slávkovu oběť pěšce. Soupeř měl dva izolované dvojpěšce a byla šance že kůň našeho borce bude lepší střelce černého. Mezitím se Zbyňkova partie totálně zdramatizovala a výsledek mohl být jakýkoliv. Naproti tomu Matrin držel pohodovou rovinu. Honza se bez pěšce pokoušel o aktivitu, ale musel odevzdat kvalitku a jeho vyhlídky nebyly dobré. Zde to vypadalo spíše na naši zápasovou prohru.
První kapituloval Tom, pro něhož byl soupeř přespříliš silný. Kontroval Jára na čtyřce, když ve věžovce vzorově uplatnil pěšce k výhře. Nedlouho po té se vzdal na dvojce Jiří Malivánek, jenž tahal bezperspektivní pozici do časové kontroly a pak ji raději zahodil i s rukama. Prohráváme tedy 1:2 a Honza na osmičce je ruplý.
Naštěstí na trojce obětoval soupeř Robíkovi riskantně figuru, náš borec během několika tahů vše vykryl a soupeř se raději vzdal. Naděje vysvitla! Zbynďova partie po dramatických zápletkách doplula do remízového přístavu, Honza Honek partii vzdal. U Martina byla totální rovina v nestejnobarevných střelcích. A tak rozhodoval Slávek.
Partie byla napínavá jako kšandy u kalhot. Za stavu 3:4 v náš neprospěch se snažil náš borec s pěšcem méně (který absolutně nic neřešil) rozhodujícím způsobem pozičně přehrát soupeře. A to se dařilo. Získal soupeřova střelce za tři pěšce, bohužel si soupeř vylepšil své dvojpěšce v nepříjemnou falangu, která uvěznila Slávkova krále na první řadě. Jezdec našeho borce měl v některých variantách krátké nožičky a dokonce nám někdy hrozil i mat na první řadě. Náš borec však hrozby odrazil a s přispěním soupeře začal zobat jeho pěšce, což byl konec partie.
Po boji tedy zápasová remíza a naše družstvo prokázalo že i bez prvních dvou šachovnic je schopno neprohrát. Odevzdali jsme sice tři partie, ale čert to vem. Bez prohraného zápasu v sezóně? Paráda.