Letos podruhé jsme vyrazili do restaurace Rosignano v Polabinách a doufali jsme, že výlet bude minimálně stejně tak úspěšný jako v prvním kole. Osobně musím říci, že jsem měl před začátkem obavy, jakási nespecifická mlhavá tušení, že zápas nebude ani trochu snadný. Zápas s aucajdrem je vždy specifický, člověk jaksi podvědomě má povinnost zvítězit, k partii pak přistupuje křečovitěji. Naopak slabší tým, který nemá co ztratit hraje uvolněně a chce favorita alespoň trochu potrápit. Z toho se pak rodí nejrůznější překvapení.
Navíc dva naši základní borci si dali z rodinných důvodů pauzu. Soupeř ovšem také nenastoupil v základu a tak jsme byli jednoznačnými adepty na vítězství my.
Od začátku to byly šachy hezky od podlahy. Žádné okopávání a šlo se hned k podstatě šachu. Na jedničce Pavlík černými hrál sicilku, která spíše připomínala francouzskou, ale bez bělopoláků. Tom šel principielně s Pepou Kourkem do draka. Trojka nabídla indiferentní dámským pěšcem, Robík se bílými na čtyřce pokoušel prorazit slovanskou, Slávek černými hájil blokovaného benoniho, Zbynďa hrál krásný dámský gambit, Honza Honek se bránil proti anglické a druhý Honza, Chvojka, si jel italku. Nikde jsme neměli našlápnuto, nikdo ze soupeřů nepřehlédl figuru, nikdo se nám nevzdával, jako by proti nám nehrál poslední tým tabulky. A tak se hrálo dál.
Pavel se snažil strategicky přetlačit svého soupeře, ovšem objektivně v rovné pozici. Na dvojce byla dračí divočárna, kterou odmítám jakkoliv komentovat. Na trojce černý během patnácti tahů natahal totálně zdechlou pozici. Kdyby rochoval nakrátko, dostal by velice rychle mat. Pokud by rochoval na dlouho, dostal by ho později. Byly tam tři nuly, mat později taky, jen bílý ho jaksi nedal. Robík se snažil i po výměně dam získat výhodu, soupeř se však držel. Slávek měl průšvih na dámském křídle a tak útočil na královském. Zbynďa měl krásnou pozici a oba Honzové vzadu udržovali dynamiku a se soupeřem se přetahovali. Nic moc to nevypadalo, jediná ložená partie byla za nás prohraná.
Naštěstí Slávek celkem brutálně zničil soupeře na královském křídle a Robík dal za remis naprosto rovnou pozici. Takže to bylo veselejší, ale jak jdu okolo Zbyňkovi partie tak koukám že má kvalitu méně! Přehlédnutí, pozice však ještě byla hratelná. No, začalo se nám to povážlivě naklánět a začaly se naplňovat temné představy. Černý na trojce byl ruplý, navíc se dostal do časovky, zamotávat se začala i partie Honzy Chvojky, kdy soupeř naštěstí neobětoval nadějně kvalitu, jen Honza Honek postupně získával převahu, do výhry však bylo předaleko.
Navíc na dvojce to byl vyložený trojtip, tam to mohlo dopadnout jakkoliv. Jak však víme, míč je kulatý a šachovnice hranatá.
Po třetí hodině se asi začala ukazovat jakási naše hráčská pseudopřevaha a nejprve na sedmičce bílý překročil čas. Marně rozhazoval rukama. Pak to zahodil i domácí na osmičce a rázem vedeme tři a půl půl! Zbyněk doplatil na ztrátu kvality a partii prohrál a tak o osudu zápasu rozhodovaly před časovou kontrolou první tři šachovnice. Nejprve remis na první, kdy byly Pavlovi vykryty všechny hrozby. 2:4. Pak neuvěřitelně takticky a s naprostým přehledem nabízí v bůhvíjaké pozici a ve vrcholné oboustranné časové tísni remízu Tom a Pepa přijímá! Vítězství je tedy naše.
Pro pořádek jen uvedeme, že na trojce se černý vylhal snad ze všeho, mat nedostal i když mohl, partie přešla již za rozhodnutého stavu do asi remízové koncovky. Tu svoji hrou černý opět sprasil a v nestejnobarevných střelcích s věží na každé straně byl opět loženě prohraný. Bílý nezasadil poněkolikáté v partii poslední úder a vše nakonec skončilo nezaslouženou remízou.
Domácí si za sympatický výkon zaslouží uznání. Na jejich poznámku, že jsme nevyhráli moc odpovídám: „Nevyhráváme moc, zato pravidelně.“
JM