Další okresní derby nás čekalo tuto neděli s našimi dobrými přáteli ze Zaječic. Stejně jako s Heřmaňákem to byl souboj prestižní. My jsme nastoupili ve slušné sestavě, Zaječice v kombinované sestavě bez některých hostů.
Zápas začal pěkně zostra, než jsem se stačil rozkoukat, měl Pavel na sedmé figuru víc a za chvíli měl navíc celou partii, takže vedeme jedna nula z výkopu. Pak se jako vždy chvíli nedělo nic. Na jedničce Tom uzmul Pepovi pěšce, výměnou odevzdal iniciativu. Honza na dvojce s Jirkou Hájkem černými vyrovnal, na trojce jako vždy divočina v podání Vojty Říhy. Robík na čtverce černými ve výměnné francii vzdoroval nestárnoucímu Jaroslavu Hájkovi, objektivně rovina, pětka a šestka rovina. Slávek na osmé získal ze zahájení pěšce, kterého však v náročné pozici raději vrátil. Vše bylo tedy otevřené, dynamické, zápas mohl dopadnout jakkoli, naše jednobodové vedení však bylo samozřejmě příjemnější.
A za dvě hodiny už bylo tři nula, na dvojce Honza vytvořil výrazně lepší koncovku, kterou dotáhl do vítězného konce a na osmičce přehlédl soupeř vidle. Bohužel Tom začínal ustupovat Pepově tlaku a jeho pozice byla horší a horší. Robík na čtyřce nezvládl svoji časovku, odevzdal figuru a tím pádem i celou partii. Jaroslav Hájek, jenž vychoval několik šachových generací má tedy cenný skalp. Tom na jedničce dostal mat a jako před čtrnácti dny se začal zápas komplikovat. Naštěstí Vojta na trojce po bouřlivém průběhu remis a pětka se šestkou už remizovali z pozice síly. Vyhráli jsme tedy nejtěsnějším rozdílem, bída a utrpení. Zatímco konkurenti vyhrávají s našimi soupeři výraznými rozdíly, my se pachtíme pokaždé za upocenou výhrou. Za čtrnáct dnů nás čeká přímý souboj o třetí příčku, sestupu se snad již vyhneme.