Hlavní stránka

Tři kola před koncem soutěže máme zdařile našlápnuto na sestup, ten ovšem nikdo z nás neřeší. Chceme si zahrát a pokud to bude příští rok krajský přebor, tak se svět nezblázní. Naši přátelé z Lanškrouna měli luxusních dvanáct bodů, což ovšem vzhledem k sestupujícím z extraligy,  prvních a druhých lig nemuselo stačit. Proto jsme tipovali, že přijedou v silné sestavě. Přijeli ovšem bez své první šachovnice, která trpěla covidovým onemocněním. My jsme měli už i Járu. Na osmé nastoupil Jarda.

Mýto není náš oblíbený soupeř, poslední sezony hrajeme pouze u nich a vždy odjíždíme s porážkou. Poprvé v této sezoně nastoupil Zbynďa, Jára Krys lyžoval. Měli jsme i Toma, Jardu a Gábinu a nebyli jsme úplně nejslabší. Soupeř se samozřejmě zodpovědně nachystal a tak se čekala napínavá bitva.

Nastoupili jsme zatím v nejsilnější možné sestavě. Ani snad ne pro to, že by to byl úplně záměr-prostě se to tak sešlo. Na osmičce to jistil Tomáš a tak, slovy kapitána, cituji: „Lepší počasí jsme si nemohli přát“. Soupeř přijel také ve slušné sestavě a tak jsme se mohli těšit na zajímavý zápas.

Na zápasy s Lípou máme vesměs dobré vzpomínky, několikrát se nám podařilo uspět. Tentokráte to ze statistického hlediska už nedopadlo a zápas byl jednoznačně Lípáckou záležitostí. Změna hrací místnosti domácích má jednoznačně palec nahoru. Hospůdka má ducha a je útulná. Zajímavá nabídka různých zlatavých moků.

Po delší době jsme hráli s papírově vyrovnaným soupeřem, dokonce jsme byli i někde elově silnější. Dopadlo to bídně, soupeř měl větší vůli zvítězit. Nám se nedařilo v podstatě vůbec nic. Měli jsme sice Gábinu a Ondru, na předních šachovnicích jsme však opět propadli.

Řešitelské okénko